Literární gulášek pro votrlý žaludky

https://www.youtube.com/watch?v=mhJh5_6MuCk

Ráj. Bez tunelu, beze světla na jeho konci, ale okamžitě. Žluto – bílo – oranžovej zázrak. Vlní se v nekonečnym oceánu, tříští se o sebe a vytváří ti před očima nádherný obrazce. Seš malý, šťastný dítě s kaleidoskopem. Nikdy si nic dokonalejšího neviděl a tušíš, že už neuvidíš. Zářivý krystaly předváděj úchvatnou světelnou show, každej z nich se točí, vlní, dýchá. Žije. Celá ta megalomanská show tepe životem, krystaly se o sebe třou, vybuchujou v gejzíry energie a zároveň spolu splývaj v závratně čistý harmonii. Je to proces a ty seš jeho součástí.

Ten zvuk! Vtíravej, uřvanej, příšernej zvuk. Ubrousky, sáčky, whisky, zvratky, pendrek, nůž, chodby, schody, Lizaveta. Šel si s tim sáčkem až na konec ulice, než si ho vyhodil, že jo? Do koše na psí hovna. A ona to stoprocentně viděla. Lizaveta. Možná šla za tebou. Možná sledovala každej tvůj krok. Možná viděla, jak za rohem zvracíš do křoví. -Nechoď k tomu pánovi, slyšíš. No tak, co sem řekla!