Literární gulášek pro votrlý žaludky

https://www.youtube.com/watch?v=mhJh5_6MuCk

Ráj. Bez tunelu, beze světla na jeho konci, ale okamžitě. Žluto – bílo – oranžovej zázrak. Vlní se v nekonečnym oceánu, tříští se o sebe a vytváří ti před očima nádherný obrazce. Seš malý, šťastný dítě s kaleidoskopem. Nikdy si nic dokonalejšího neviděl a tušíš, že už neuvidíš. Zářivý krystaly předváděj úchvatnou světelnou show, každej z nich se točí, vlní, dýchá. Žije. Celá ta megalomanská show tepe životem, krystaly se o sebe třou, vybuchujou v gejzíry energie a zároveň spolu splývaj v závratně čistý harmonii. Je to proces a ty seš jeho součástí.

Ten zvuk! Vtíravej, uřvanej, příšernej zvuk. Ubrousky, sáčky, whisky, zvratky, pendrek, nůž, chodby, schody, Lizaveta. Šel si s tim sáčkem až na konec ulice, než si ho vyhodil, že jo? Do koše na psí hovna. A ona to stoprocentně viděla. Lizaveta. Možná šla za tebou. Možná sledovala každej tvůj krok. Možná viděla, jak za rohem zvracíš do křoví. -Nechoď k tomu pánovi, slyšíš. No tak, co sem řekla!

Nepotřebuji, abys mě zachránil Nepotřebuji tvou léčbu Nepotřebuji tebe A tvůj protijed Neboť já sama jsem svou nemocí Nepotřebuji, abys mě osvobodil Nepotřebuji tvou pomoc Nepotřebuji doprovodit skrz světlo Neboť budu stále padat A znovu vstávat Tvé nenávistné kvílení Protože já jsem přeživší Jo, já jsem bojovnice Budu padat a vstávat o to výš A v tvé nenávisti nacházím lásku Protože já jsem přeživší Jo, já jsem bojovnice Nebudu skrývat svou tvář Neupadnu v nemilost Projdu ohněm, brouku Celý život jsem se bála smrti Ale teď v těch plamenech ožívám Nepotřebuješ mou lásku Nechceš, abych já potřebovala tebe Netoužíš se na mě dívat Pro tebe zkamením Nechceš, abych tě ranila Netoužíš po kousnutí Nechceš mě Nebo mou bolavou duši Neboť budu stále padat A znovu vstávat Tvé nenávistné kvílení Já jsem přeživší Jo, já jsem bojovnice Budu padat a vstávat o to výš A v tvé nenávisti nacházím lásku Protože já jsem přeživší Jo, já jsem bojovnice

Paní Kropenaté pískalo v uších a po bytě hledala myš. Paní Kropenatá nesnášela myši. Když ji ani po třech hodinách nenašla, šla si k panu Voříškovi půjčit cukr a ukradla mu kocoura.

Toho dne se paní Kropenatá probudila a za dvě minuty nato umřela. O půl jedenácté dopoledne na ni zvonila Bohunka s důchodem, ale nedozvonila se. Ihned posunula poštovní tašku o kus dál a vyrazila dveře.