Přeskočit na hlavní obsah

Jak paní Kropenatá umřela


Toho dne se paní Kropenatá probudila a za dvě minuty nato umřela.

O půl jedenácté dopoledne na ni zvonila Bohunka s důchodem, ale nedozvonila se.
Ihned posunula poštovní tašku o kus dál a vyrazila dveře.

Paní Kropenatá ležela na ustlané posteli, zakrytá černou vyšívanou dečkou a na sobě měla cedulku:
MÉ DNY JSOU SEČTENY. JEN SE VYPLAČTE, BOHUNKO.
DŮCHOD MI TU NECHTE.

Bohunka si odfrkla, mrštila důchodem o mrtvé tělo paní Kropenaté, z náprsní kapsičky vyndala mobil a zavolala Máně: Máňo, stará kropenatka natáhla! Ještě furt se ti líbí ten obraz nad postelí?
Bohunka stoupla paní Kropenaté na břicho a sundala obraz ze zdi.

Paní Kropenatá vstala a strčila Bohunku i s taškou ze schodů.
Takhle si svoji smrt nepředstavovala.
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak paní Kropenaté pískalo v uších

Paní Kropenaté pískalo v uších a po bytě hledala myš. Paní Kropenatá nesnášela myši. Když ji ani po třech hodinách nenašla, šla si k panu Voříškovi půjčit cukr a ukradla mu kocoura.
2 komentáře
Další informace

Predátoři - Bárt II.

Právě jsem se chystala zavřít oči, když nastoupil. Vypadal uříceně a nepřítomně. Divně. Sedl si naproti mně a schoval tvář do dlaní. Přitom neustále podupával pravou nohou. Magor, napadlo mě. Přesně tohle jsem na cestě potřebovala. Hráče na nervy. Dalšího hráče na nervy. Jakoby ráno nestačila matka: jestli TAM pojedeš, už se nevracej… Rozjeli jsme se. Dup - dup. Dup - dup.   Dup dup dup.
1 komentář
Další informace

Musíš tolik toužit stát se motýlem, že se ochotně vzdáš života housenky

Motivační mantry zrovna nemusím. Protože je zapomínám. Protože jich pár doprdele půl hodiny obdivuju, duchovně rostu, cítím se silná a jedinečná a pak se celá přesvědčená, že já i ty věty jsme prostě DOKONALÝ, zvednu ze židle a v ten moment nevím nic. Ani jednu. Jenže dneska na mne Messengerem vylétl motýl. Přistál mi na cigaretě, zrovna když mě napadalo, že nejtěžší v životě je rozloučit se sama se sebou, a povídá: přečti si to ještě jednou a pořádně už! Musíš tolik toužit stát se motýlem, že se ochotně vzdáš života housenky.   Když viděl, že na ta slova civím, až zapomínám dýchat, nechal mě zase samotnou.  Odletěl šokovat další bezradnou duši.  .ochotně vzdáš. Přijmi a nech za sebou, s bolestí a vírou v život .života housenky. stereotypy, zvyky, omezenosti.  .tolik toužit. Bez podmínek .stát se motýlem. chtěj, .musíš. i když se ti zdá, že nemáš co. Díky Tobě teď, Alex, vím, proč jsem všechny předešlé zapomínala. Aby zarezonovala, musela to být právě...
Okomentovat
Další informace