Toho dne se paní Kropenatá probudila a za dvě minuty nato
umřela.
O půl jedenácté dopoledne na ni zvonila Bohunka s
důchodem, ale nedozvonila se.
Paní Kropenatá ležela na ustlané posteli, zakrytá černou
vyšívanou dečkou a na sobě měla cedulku:
MÉ DNY JSOU SEČTENY. JEN SE VYPLAČTE, BOHUNKO.
DŮCHOD MI TU NECHTE.
Bohunka si odfrkla, mrštila důchodem o mrtvé tělo paní
Kropenaté, z náprsní kapsičky vyndala mobil a zavolala Máně: Máňo, stará
kropenatka natáhla! Ještě furt se ti líbí ten obraz nad postelí?
Bohunka stoupla paní Kropenaté na břicho a sundala obraz
ze zdi.
Paní Kropenatá vstala a strčila Bohunku i s taškou
ze schodů.
Takhle si svoji smrt nepředstavovala.
Komentáře
Okomentovat