Literární gulášek pro votrlý žaludky

Paní Kropenaté pískalo v uších a po bytě hledala myš. Paní Kropenatá nesnášela myši. Když ji ani po třech hodinách nenašla, šla si k panu Voříškovi půjčit cukr a ukradla mu kocoura.

Toho dne se paní Kropenatá probudila a za dvě minuty nato umřela. O půl jedenácté dopoledne na ni zvonila Bohunka s důchodem, ale nedozvonila se. Ihned posunula poštovní tašku o kus dál a vyrazila dveře.

Naproti tobě sedí holka zabalená v pleteným svetru a ty si představuješ, že bys ji zabil. Ne. Zkoušíš si představit, že bys to udělal. Ještě nejseš zběhlej natolik, abys to sekal jak Baťa cvičky. Klidně se dívá z okna, ale je celá stažená. I nohy natočený směrem ke dveřím prozrazujou, že by tady nejradši nebyla. Otázkou je – proč.

Najednou si nemůžeš vzpomenout na nic jinýho, než na tělo, z kterýho crčí krev, v doprovodu klasickýho Nokia vyzvánění. Tatatátá-tatatátá-tá. Tatatátá-tatatátá-tá. Na nic jinýho. Ale na Sandru bys měl myslet, na tu Sandru z displeje, na tu podělanou děvku Análku před barákem, Lizavetu, co přežila.  

Jsem pokřtěná katolička. Odmala mě k tomu vedla babička. Četla mi Karafiátovy broučky, Dětskou Bibli, vysvětlovala podobenství, desatero, vodila mě do kostela, a když mi bylo sedm, nechala mě pokřtít. Máma to povídání o Bohu nesnášela. Nejvíc modlení a řeči o tom, jak je Bůh –dobrej-. Nedávaly jí smysl vzhledem k realitě, ve které se lidi vraždili. Máma Boha nesnášela i proto, že pocházel z její tchýně, o čemž byla skálopevně přesvědčená.

Právě jsem se chystala zavřít oči, když nastoupil. Vypadal uříceně a nepřítomně. Divně. Sedl si naproti mně a schoval tvář do dlaní. Přitom neustále podupával pravou nohou. Magor, napadlo mě. Přesně tohle jsem na cestě potřebovala. Hráče na nervy. Dalšího hráče na nervy. Jakoby ráno nestačila matka: jestli TAM pojedeš, už se nevracej… Rozjeli jsme se. Dup - dup. Dup - dup.   Dup dup dup.

Raskolnikov nevěřil, že to udělá, dokud nemáchnul sekyrou. Potom už byl schopnej zabít kohokoliv. Jdeš nahoru a nohy ti slábnou. Přidržuješ se zábradlí a dlaně se ti potí. Dělá se ti blbě, zapomínáš dýchat, točí se ti žaludek i hlava. S tim musíš počítat, jasný?! Nic tě nesmí zaskočit. Auto svýho fotra si nechal zaparkovaný na invalidech a z budky si zavolal odtahovku: na místě pro invalidy stojí nějaký hovado se Superbem A17 4859.

Každou noc, den, každou hodinu bojím se, že se pominu Jako když duše šlápne na minu Světlem proletí kapky karmínu v osudem daným termínu Snad minu minu